Dva v jednom těle aneb Český folk

Když jste dva v jednom těle, nemusí to být snadné. Někdy se ale podaří obě různé osobnosti dokonale integrovat a dobré dílo je na světě.

To je i případ člověka, kterého znáte pod neskromnou značkou „Nejlepší copywriter“. Že je Pavel Šenkapoun skvělý copywriter, víme všichni. Ale že je pod šumivou přesmyčkou Leo Pank Ševelpuna i stejně skvělý básník a písničkář, už možná tolik lidí neví.
Ale je to tak. Chcete důkaz? Máte ho mít. Na podzim totiž Leo Pank Ševelpuna vydal svou první desku Český folk. Podle toho mála, co o jejím vzniku vím, to stálo nejednu překousanou tužku, urvaný kabel a nakřáplou kytaru. Ale povedlo se.

Leo Pank Ševelpuna navazuje na to dobré z české folkové tradice (a fakt tím nemyslím bratry Nedvědy, pardon). Zdá se, že nejdůležitější je pro něj text a zpráva, kterou nese. Jestli je ta zpráva dobrá (tedy evangelium), posuďte sami. Mám porozumění pro témata, která Leo v písních otevírá. Asi i proto, že jsme zhruba ve stejném věku.

🎵 Dvanáct roků manželství
Auto, úvěr a tak dál
Všechny sny se vyplní
Kterejch si se bál 🎵

Čtyřicítka je prostě něčím jiná. Už se dost ohlížíte zpátky a zkoumáte, jestli za vámi na cestě něco podstatného nebo dobrého zbylo. A zároveň ještě s docela velkou nadějí koukáte i dopředu. Probíráte se hitparádou svých bebíček, hladíte jizvy a snažíte se bolavé kapitoly se ctí uzavřít. Ještě je čas začít znova. Přesto na vás občas zpoza rohu vybafnou věci, které byste raději neviděli.

🎵 Jsou oči jak dva plný talíře beznaděje
Pro toho, kdo se do nich zadívá 🎵

Ve všech písničkách jsou vztahy, k sobě samému i k jiným. Bolestné, nenaplněné, přervané i nadějné nové. Strach z osamění a nemožnost žít spolu. Touha po bezstarostném spolubytí a neschopnost ji naplnit.

🎵 Máme oba v srdci těžká zranění

Naše láska – horská dráha, paměť plná kamení 🎵

No a pak ta konečnost, vaše vlastní i vašich blízkých. Hledáte, jak s ní naložit a nezešílet z toho.

🎵 Proč svět, jehož krásu člověk sotva unese
Je v posledním levelu nesmysl 🎵

Není to snadný poslech. Ale znáte to, co nic nestojí, nestojí za nic.
Na konec mám od Lea i něco nadějného do temných dní, nebojte.

🎵 Chtěl bych to umět tak jako ti tažní ptáci
A furt je to i krásný – ne že ne
Bouřka se přežene
A mraky odplynou
Mlhy se rozpustí
Zlé časy pominou
A lidi si odpustí 🎵

Takže až se vás Ježíšek, sob nebo svědomí, které vás chodí kolem zimního slunovratu navštěvovat, zeptá, co jste dělali začátkem prosince, budete moct odpovědět: Sháněl jsem Český folk.
Nebo ještě lépe: Poslouchal jsem Český folk.

P.S. Pro konzervy je na kédéčku i s pěkným bookletem. Pro progresivní z vás i na Spotify nebo možná i na jiném podobném nástroji globalizace.

P.P.S. Dá se to i jako vánoční dárek, jestli na ně hrajete.